S blížícími se volbami některá politická uskupení volají po změně režimu. Jiné nechtějí neziskovky ve školách. Pozvali jsme tedy jednu takovou neziskovku do školy, aby nám alternativní režim k tomu demokratickému představila. Projekt Paměť národa neziskové organizace Post Bellum nám zprostředkoval setkání s panem Jiřím Bartečkem, který v roce 1975 uprchl z komunistického Československa, když vykonával svou základní vojenskou službu jako pohraničník. Vzal s sebou dva kamarády z civilu.
Jiří Barteček se narodil 7. dubna 1954 v Petrovicích u Karviné a vyrůstal v katolické rodině. Jako čtrnáctiletý byl v srpnu 1968 svědkem invaze vojsk Varšavské smlouvy, která mu ukázala, jak krutě režim potlačuje svobodu. Vyučil se instalatérem pro Československé státní dráhy a nějakou dobu pracoval na železnici. Už od počátku sedmdesátých let toužil emigrovat a neúspěšně plánoval útěk přes Polsko nebo Jugoslávii.
V říjnu 1974 narukoval k pohraničnímu vojsku do Malacek na jižním Slovensku. Absolvoval výcvik psovoda a měl za úkol hlídat hranici se zbraní v ruce – s rozkazem střílet na ty, kdo by se pokusili utéct. Paradoxně se právě zde rozhodl riskovat svůj vlastní život. Dne 13. září 1975 přeplaval řeku Moravu a spolu s ním se na svobodu dostali i dva civilisté, které převedl do Rakouska.
Získal azyl a nějakou dobu pobýval v uprchlickém táboře Traiskirchen nedaleko Vídně. V Československu ho mezitím v nepřítomnosti odsoudili k 26 letům vězení. V dubnu 1976 vycestoval do USA, kde začínal od nuly. V Los Angeles si postupně vybudoval vlastní stavební firmu a nový život.
Setkání s panem Bartečkem bylo pro studenty silným zážitkem. Ukázal jim, že svoboda, kterou dnes považujeme za samozřejmost, byla pro jeho generaci něčím, za co stálo za to riskovat život. Jeho vyprávění bylo nejen lekcí historie, ale i připomínkou hodnot, na kterých stojí demokracie.
